expectations/reality
19. ledna 2012 v 21:50
Nevim, kdy by měl bejt nebo jestli ještě vůbec bude ten správnej okamžik, kdy bych dokázala napsat všechno, co chci.
...A nejvíc vás to zastihne v takovejch těch nečekanejch běžnejch věcech. Jako třeba když na vás vyběhne reklama na letní fest. A vám dojde, že pár let vašeho života ste se těšili na něco, co nebude. Nebo třeba bude žejo, ale ne tak, jak ste chtěli.
Chápu, že se zásady můžou změnit. Že se názory můžou změnit. Že se chování může změnit. Jednání, cokoli. Jenom sem na to nebyla připravená.
Řekla sem si, že nikdy nebudu s klukem, kvůli kterýmu bych někdy brečela. Že to pak nemá žádnou cenu. To má bejt kvůli tomu, aby vám bylo hezky. Jenže to sou (byly) všechno jenom představy naivní holky, no. Všechny ty představy BYLY...ná, ná, ná...je mi trochu smutno, když se podívám na ten článek z majálesu, na to nadšení, když mě pak pozdravil. Asi mám prostě v povaze neustále o něčem pochybovat.
Chtěla bych něco udělat. Vážně. Jenže nevim co. To je na tom asi to nejhorší.
d'accord
11. října 2011 v 23:38
Sem ráda za to, co mám. :) A mám ráda to, co mám. :)
Dneska sem viděla čtyři!!!! srnky. :)
Dneska sem viděla čtyři!!!! srnky. :)
Blázen seš buď ty anebo oni.
9. října 2011 v 23:24
Měla bych se jít učit. Kurva bych se měla jít učit! :D Právě sem odtud odehnala Mucíka s tim, že se musim jít učit, takže bych se vážně měla jít učit. :D
A taky bych si měla nezasrávat tenhle svůj ůžasnej jemnej a svěží a jarní dyzájn, žejo. A taky to udělám, takže už vlastně nezáleží na tom, že nebudu dělat, co bych měla dělat. Rebelství v duší a vítr ve vlasech!!!!! :D
A taky bych si měla nezasrávat tenhle svůj ůžasnej jemnej a svěží a jarní dyzájn, žejo. A taky to udělám, takže už vlastně nezáleží na tom, že nebudu dělat, co bych měla dělat. Rebelství v duší a vítr ve vlasech!!!!! :D
Ná, ná, ná. Pár výroků za poslední měsíc, který si prostě pořád pamatuju.
CitátečeQ, na který si vzpomněl opilý R. ...prej teda. ... Když miluješ, nepřemýšlej, když přemýšlíš, nemiluj.
Myšlenka Páji po hoooodně silném svařáčku. :D ... Mně prostě stejně přijde, že vás dali k sobě...
To já jen tak.
Snažim se no.
A pak ještě něco, co se zase mně pořád honilo hlavou, když sem měla šílenou chuť prohrabávat starý fotky. Bezpochyby jasný sebedestruktivní sklony, nic novýho. ... Nebyly sme šťastnější? Nebyly? Tak se mi to vážně jen zdá? ...A pak sem se podívala na další fotku, na další fotku, kde se smějem. Na další fotku, kde vypadáme příšerně, z doby kdy sme byly nespokojený skoro se všim, ale měly sme sebe. A smějem se. Hrozně se smějem. A já si znova říkám...važně sme nebyly šťastnější?
Největší prdel je ta Fráááns. Sem machr v katastrofických scénářích. Deme na něj! :D
Přijedu. Ne znova...dostanu to a pak přijdu. :D Přijedu po spooooooustě (nebudu to číslo říkat! nebudu!!! :D) hodin strávenejch v buse. Přijedu rozlamaná, nešťastná a nebudu moct pohnout krkem. Uvidim francouzku - českou Šarfínu/ francouze- namakanýho černýho borce. :D (nějak se nemůžu rozhodnout, co je horší. :D) Francouzka/francouz za mnou přijdou a řeknou žnféééémuablaaa a já se zděsim. Ale krkem nepohnu. Pak mi oznámí, že neumí anglicky. Ale já krkem nepohnu. Pak mně zavede na oběd a řekne žnféééémuablaaa a zmizí a já tam budu stát a budu chtít umřít. Ale krkem nepohnu. Teď to zkrátím. Odvede mně domů/nechá mě na obědě celej tejden. Tam budu furt jen koukat do zdi a až mi řeknou di do kouta (au coin! :D), tak neřeknu, že nerozumim, ale pudu. A pak budu zase koukat do zdi. A pak tam dostanu zas zánět v uchu a pak mně budou všichni nesnášet a pak snad taky někdy pojedu domu. A v autobuse se vůbec nevyspim, protože nebudu moct pohnout krkem. A pak přijedu domů. A nebude to o moc lepší.
CitátečeQ, na který si vzpomněl opilý R. ...prej teda. ... Když miluješ, nepřemýšlej, když přemýšlíš, nemiluj.
Myšlenka Páji po hoooodně silném svařáčku. :D ... Mně prostě stejně přijde, že vás dali k sobě...
To já jen tak.
Snažim se no.
A pak ještě něco, co se zase mně pořád honilo hlavou, když sem měla šílenou chuť prohrabávat starý fotky. Bezpochyby jasný sebedestruktivní sklony, nic novýho. ... Nebyly sme šťastnější? Nebyly? Tak se mi to vážně jen zdá? ...A pak sem se podívala na další fotku, na další fotku, kde se smějem. Na další fotku, kde vypadáme příšerně, z doby kdy sme byly nespokojený skoro se všim, ale měly sme sebe. A smějem se. Hrozně se smějem. A já si znova říkám...važně sme nebyly šťastnější?
Největší prdel je ta Fráááns. Sem machr v katastrofických scénářích. Deme na něj! :D
Přijedu. Ne znova...dostanu to a pak přijdu. :D Přijedu po spooooooustě (nebudu to číslo říkat! nebudu!!! :D) hodin strávenejch v buse. Přijedu rozlamaná, nešťastná a nebudu moct pohnout krkem. Uvidim francouzku - českou Šarfínu/ francouze- namakanýho černýho borce. :D (nějak se nemůžu rozhodnout, co je horší. :D) Francouzka/francouz za mnou přijdou a řeknou žnféééémuablaaa a já se zděsim. Ale krkem nepohnu. Pak mi oznámí, že neumí anglicky. Ale já krkem nepohnu. Pak mně zavede na oběd a řekne žnféééémuablaaa a zmizí a já tam budu stát a budu chtít umřít. Ale krkem nepohnu. Teď to zkrátím. Odvede mně domů/nechá mě na obědě celej tejden. Tam budu furt jen koukat do zdi a až mi řeknou di do kouta (au coin! :D), tak neřeknu, že nerozumim, ale pudu. A pak budu zase koukat do zdi. A pak tam dostanu zas zánět v uchu a pak mně budou všichni nesnášet a pak snad taky někdy pojedu domu. A v autobuse se vůbec nevyspim, protože nebudu moct pohnout krkem. A pak přijedu domů. A nebude to o moc lepší.